Trýznivá láska k oběšenci, morální nadřazenost stopařek, vítězství nákypu nad syrovou dýní. To jsou v kostce tři opery provedené během jednoho večera v Mozartově sálu brněnské Reduty, které spojil do jednoho konzistentního celku leitmotiv rouhačství a posměchu. Výsměch tradičním hodnotám – ať už operním, nebo obecně lidským a společenským – v sobě obsahují Slzy nože Bohuslava Martinů, raná jednoaktovka na text Václava Havla Ela, Hela a stop Lukáše Sommera i Dýňový démon ve vegetariánské restauraci Ondřeje Kyase a Pavla Drábka. Komorní soubory Second Movement a Opera Diversa hrály na vysoké úrovni a s chutí, scénické i hudební nastudování bavilo aniž klouzalo po povrchu, úspěch večera byl spontánní a zasloužený. Celý večer se bude opakovat ještě dnes v pražském divadle Disk v 16.00 (veřejná generálka) a v 19.00. Reprízu Dýňového démona můžete zhlédnout v brněnském Domě umění 2. 11. 2010 v 19.30 Celý článek »
Slzy, stop, dýně a blasfémie
Nezapomenutelná Destinnová, zapomenutelný Burian
Výstava Nezapomenutelná Ema Destinnová v letohrádku Mitrovských je připomínkou 80. výročí úmrtí naší nejslavnější pěvkyně. Škoda, že zůstalo tradičně zcela opomenuto 140. výročí narození našeho nejslavnějšího pěvce Karla Buriana, který navíc v Brně debutoval.
Psychokiller Cardillac
Velké dílo nesmí opustit svého tvůrce, jen on je unese. Takové je přesvědčení hlavního hrdiny opery Cardillac Paula Hindemitha na motivy povídky E. T. A. Hoffmanna Mademoiselle de Scudéri. V praxi své přesvědčení realizuje tak, že vraždí své zákazníky, aby si mohl své šperky vzít zpět, což je problém, byť to nedělá ze zištných důvodů. Jen své výtvory, od nichž se není schopen odloučit, ukrývá doma. Když vyjde najevo, že je pachatelem série vražd, které děsily Paříž, je zlynčován davem poté, co svých činů odmítne litovat a prohlásí je za právo tvůrce. Mimochodem, je to snad nejlepší pojetí autorského práva, o jakém jsem kdy slyšel. Celý článek »
Salome na stříbrné míse
Ano, tak vám jednu z nejefektnějších oper světového repertoáru předloží ve Wiener Staatsoper – na stříbrné míse, jen pro ni natáhnout ruku. Inscenace je jedna z těch, kterou si ve Vídni hýčkají, premiéru měla v roce 1972 (režie Boleslaw Barlog, scéna a kostýmy Jürgen Rose). Nic neinterpretuje ani nevykládá, ale je živá a místy i vtipná, aspoň do té míry, do jaké to dekadentně pojatý příběh rozmarné nymfomanky dovoluje. Duchaplná literární předloha – jedná se o mírně upravenou jednoaktovku Oscara Wilda – je zhudebněna místy až s primitivní působivostí, ale hudba sama přitom triviální rozhodně není. Hudební nastudování (Peter Schneider) i pěvecké výkony jsou obdivuhodné. Představení je maximálně vhodné pro ty, kdo Salome ještě neviděli, i pro ty, kdo si chtějí občas připomenout důvěrně známé dílo v důvěrně známém balení. V této sezóně tak mohou učinit v lednu a v únoru 2011.
Requiem, Schnittke, Staré Brno
Brněnský sbor Vox Iuvenalis uvede 2. listopadu 2010 v 17.00 Requiem Alfreda Schnittkeho v bazilice na Starém Brně. Po koncertním uvedení (23. 5. 2010) na témže místě máte opravdu ojedinělou příležitost slyšet tuto fantastickou skladbu jako součást liturgie.
Živé věci, živý Tvor
Kontext, interakce a open source technologie už se staly součástí mainstreamu, stojí na nich řada ryze komerčních projektů včetně módního Facebooku. Kam až se dá zajít v jejich využití zkoumají Živé věci, jejichž prvním potomkem se stal Tvor, reagující – narozdíl od mnoha lidí – na vnější podněty. Elektronický organismus se rozhodl i pro účast v soutěži „Národní cena za studentský design“ v kategorii „Vysoké školy a univerzity“. Cenu veřejnosti může získat díky vašemu hlasování zde.
Mistr pěvec Glenn Gould
Předehra k opeře Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg) Richarda Wagnera přepsaná pro klavír. Autorem i interpretem transkripce je fenomenální kanadský pianista Glenn Gould – fanget an!
Na horách huj, v nížině fuj
Mýtus o čistých lidech žijících v sepětí s přírodou a zkažené civilizaci se táhne lidským uvažováním přinejmenším několik století a svým způsobem z něj vychází i opera Eugena d’Alberta Nížina (Tiefland). Operní soubor ND Brno ji uvedl ve spolupráci s Pfalztheater Kaiserslautern jako první premiéru této sezóny a já se ptám: proč? Hudební nastudování bylo výborné, ale v repertoáru brněnské opery jsou podle mého názoru tragičtější mezery než kdysi populární veristický kus. Od Wagnera nic, od Richarda Strausse nic, od Dvořáka nic… tedy od Antonína, od Daniela by se něco našlo. Všimněte si, že úmyslně připomínám základní kameny světového repertoáru, žádná obskurní přání až příliš zasvěceného znalce.
Jana z Arku na hranici kýče
Uzavřít festival něčím velkolepým je snaha pochopitelná, zničit kvůli tomu špatnou inscenací oduševnělé dílo už je pochopitelné o dost méně. Oratorium Jana z Arku na hranici zpracovává velké téma velkými hudebními prostředky, jeho podstata je však intimní, což Stanislav Moša ve svém scénickém pojetí úplně ignoroval. Je to tím větší škoda, že hudební úroveň večera byla velmi dobrá, i přes všechny handicapy způsobené nevyhovujícím prostředím hokejové haly Rondo. Celý článek »
Požehnaný bordel
Cestou z koncertu jsem se stal náhodným svědkem údajné performance studentů FAVU. Spočívala v neumělém posprejování chodníku před brněnským podnikem Moulin Rouge a následném pokusu nechat se za to zatknout. Celý článek »
