Smrtelný Castor miluje Télaire, kterou si ale má vzít jeho nesmrtelný bratr Pollux. Ten ustoupí bratrovi a zamilované dvojici už zdánlivě nic nestojí v cestě. Žárlivá Phébée, která Castora miluje také, ale nastrojí únos Télaire, při němž je Castor zabit. Jupiter dovolí Polluxovi, aby bratra vysvobodil z podsvětí, ovšem pod podmínkou, že zaujme jeho místo v říši mrtvých. Castor oběť přijímá jen na jediný den, aby se mohl rozloučit s Télaire. Jupiter oslaví bratrskou lásku tím, že oběma daruje věčný život na nebesích – vizte souhvězdí Blíženců.
28. ledna 2011 zemřela na selhání srdce velšská sopranistka Margaret Price (* 1941), mám ji v paměti především jako Isoldu. Skvěle ji ztvárnila na nahrávceCarlose Kleibera, kterou pokládám za referenční. Mild und leise:
Dnešní matiné nemá žádnou souvislost s ničím, jen se mi ta hudba prostě líbí. A lepší interpreti by se sháněli jen stěží, tak doufám, že se vám Klavírní kvintet g moll, op. 57 Dmitrije Šostakoviče bude líbit stejně jako mně. Hrají Joshua Bell a Henning Kraggerud (housle), Jurij Bašmet (viola), Miša Maiskis (violoncello) a Martha Argerich (klavír).
Koncert improvizované hudby může dopadnout velice špatně, pokud se jedná o nesourodý chaos v podání hudebníků, kteří si nenaslouchají. Na koncertě ÖNCZkekvist se ale ničeho takového nedočkáte, včerejší vystoupení v Místogalerii na Skleněné louce dopadlo po všech stránkách výborně.
Před třiceti lety zemřel americký skladatel Samuel Barber. Jen málo oper mělo světovou premiéru v Metropolitní opeře, která se většinou orientuje na konzervativní repertoár a osvědčené hvězdy, Barber napsal hned dvě. První byla Vanessa, druhá Antony and Cleopatra, jejímž uvedením byl slavnostně zahájen provoz nové budovy MET v roce 1966. Poslechněte si alespoň jeho oblíbené Adagio pro smyčce op. 11 v transkripci pro sbor. Zpívá The Choir Of Trinity College, Cambridge.
Spuštěná osvětlovací rampa zabírá celou scénu, vzadu se rozcvičují tanečníci – taková je představa počátečního chaosu v choreografii Uweho Scholze. Po chvíli se spustila stěna pro zadní projekci, rampa vystoupala ke stropu a taneční vize Haydnova Stvoření mohla začít.
Hudba k Ejznštejnovu filmu Ivan Hrozný je poslední prací Sergeje Prokofjeva v tomto žánru. A proč zrovna Ivan Hrozný? Dnes je výročí jeho korunovace (16. ledna 1547).
Na rozhlasové stanici BBC 3 včera skončilo vysílání kompletního díla W. A. Mozarta. Pokud jste poslouchali a nemáte vrcholného klasicismu ještě pořád dost, poslechněte si malý vtip nakonec. Autorem je Dušan Holý, zdrojové nahrávky jsou tady a tady. A zůstaňte dobře naladění po celý zbytek dne.
ÖNCZkekvist je norsko-rakousko-české těleso, které staví na kolektivní improvizaci. Sdružuje hudebníky orientované na současnou elektronickou i vážnou hudbu, noise, jazz, ale hlavně na experiment a impulsivní projev. Nové CD orchestru vzniklo ve vídeňském studiu ORF RadioKulturhaus. Nahrávat čistě improvizovanou hudbu jde vlastně proti smyslu improvizace, alespoň pokud si výslednou nahrávku pustíte více než jednou. Koncerty improvizované hudby jsou neopakovatelné z podstaty, přijďte se tedy podívat 27. ledna 2011 ve 20 hod. do Místogalerie v podkroví brněnského kulturního centra Skleněná louka. Pražský koncert se koná 28. ledna 2011 v klubu Chapeau Rouge.
Rukopis partitury Mahlerovy Symfonie č. 5 cis moll si můžete prohlédnout zde: www.themorgan.org/music/manuscript/115214. Pokud by nestačila krása partitury samotné, můžete si nádherné dílo i poslechnout a při čtvrté větě (Adagietto) si vzpomenout na Smrt v Benátkách. Vídeňské filharmoniky diriguje Leonard Bernstein.
