Sdílej na Facebookufacebook

Sdílej na TwitteruTwitter

Odběr novinek

Sladké sny o letním kině na koupališti

„Městská společnost Starez – sport v úterý představila novinky, které chystá na letošní sezonu. Mezi nimi nechybí ani letní kino v areálu Riviéry… …v areálu Dobráku v sezoně zůstanou přístupné některé atrakce, jako například trampolíny, nebo lanové centrum.“ Redaktor Brněnského deníku Jan Spěšný se zřejmě právě probudil, Letní kino na Dobráku přece nikdy nebylo, není a nebude. Alespoň v článku Brněnského deníku se o tom nic neříká. Aktualizace 25. 4.: V Brněnském deníku už článek doplnili.

Chápu, že je to nepříjemné téma pro organizaci, jejímž jediným akcionářem je Statutární město Brno. Kino na Dobráku totiž vymyslela bývalá ředitelka Brněnského kulturního centra Monika Šimková. Kultura už z názvu organizace vypadla a nahradila ji turistika, Monika Šimková ostatně vypadla taky a kino dál provozuje s občanským sdružením Noční motýl (promítat se bude i letos, ačkoliv se Dobrák rekonstruuje). Ať už za tím vším bylo cokoliv, seriózní a bezpochyby nezávislý Brněnský deník by se o tom zmínit mohl. Kino na Riviéře je jistě skvělý nápad, jen už ho měl dávno někdo jiný a Jan Spěšný to dobře ví.

Letní kino na Dobráku, foto archiv o. s. Noční motýl

 

Divadýlko v Baráčnické rychtičce

Parádička, lahůdka, orosené Svijany, Plznička a ještě smajlík na konec – není těch roztomilostí nějak málo? K narozeninám bych si přál více příčetných spisovatelů reklamních textů, alespoň kolem propagace umění.

Baráčnická rychta a Proměna na Facebooku, screenshot

Baráčnická rychta a Proměna na Facebooku, screenshot

 

Válka s mloky i s konvenční operou

Světová premiéra opery Válka s mloky Vladimíra Franze byla vzhledem k autorově prezidentské kandidatuře medializovaná více, než je u nás zvykem. Partitura čekala sedm let na jevištní oživení, které se konalo v předvečer prvního kola voleb a skladatel nebyl přítomen, účastnil se televizní debaty. Dostat dnes na jeviště současnou velkou operu je výjimečná událost a to, že nemohl být na premiéře, Vladimíru Franzovi ani v nejmenším nezávidím. Pojďme se ale podívat na dílo samotné nebo spíš na to, jak jsem ho viděl já.

Václav Sibera (Fred) a Maria Kobielska (Minnie), foto Hana Smejkalová

Václav Sibera (Fred) a Maria Kobielska (Minnie), foto Hana Smejkalová

Celý článek »

 

Nohama v novém roce, hlavou v Silvestru

Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Slovanské tance a zdravici primátora Onderky, loňské úspěchy připomněl prozatímní ředitel Roman Fürle. Začněme od konce, tedy od koncertu samotného.

Slovanské tance patří k pokladům českého (i světového) repertoáru a špičkový český orchestr, za nějž se i sami brněnští filharmonici pravděpodobně pokládají, by je měl zahrát jedině špičkově. Z tohoto hlediska koncert měl rezervy, byť orchestr samotný nedělal vyložené chyby. Zezačátku mi vadily rozmazané smyčce, které se definitivně zkonsolidovaly až v první Skočné (tanec č. 5). Horší byla dynamická a tempová rozkolísanost, kterou je ovšem těžké vyčítat orchestru a jde na vrub dirigenta.

Petr Altrichter se zdál být až v nepřirozeně dobré náladě a k rozevláté dirigentské kreaci přidal řadu baletních prvků. Pohled to byl zábavný, ale neřekl bych, že je s orchestrem natolik srostlý a sžitý, aby si to mohl dovolit. Měl jsem dojem, že se zabývá především sám sebou a své pojetí spíš na místě improvizuje, než že by ho měl promyšlené a nazkoušené. V celkovém zvuku se většinou úplně ztrácely lesní rohy, místy zase jejich přiznávky trčely nepřirozeně ven, jednotlivé nástrojové skupiny se vůbec občas vynořovaly a zase mizely bez zřetelného záměru. Až na pár výjimek zcela neslyšné tympány jdou spíš na vrub hráče – výměny paliček působily jako doplňková pantomima v pozadí – ale čekal bych, že si dirigent něčeho takového všimne a postará se o nápravu. Nevyzpytatelné byly i změny tempa.

Celý článek »

 

Všechno nejhorší v novém roce

Rok 2012 byl v brněnském oficiálním umění rokem změn shora – hned tři příspěvkové instituce opustili jejich ředitelé. Zbyněk Matějů odešel z Filharmonie Brno, Daniel Dvořák z Národního divadla Brno, oba alespoň navenek z vlastního rozhodnutí. Matějů byl ředitel nevýrazný, sotva se dá říci, že ve Filharmonii zanechal nějakou stopu. Dvořák za sebou kromě několika vydařených premiér zanechal především sloní šlápoty a  rozvrácenou činohru i operu, jeho duch však – v osobě Evy Blahové – kráčí dál. Rostislav Koryčánek měl mimořádné výsledky a z Domu umění neodešel, ale brněnský magistrát se zachoval konzistentně jako zdegenerovaný správce kolonií a vyhodil ho sám – ve třech se to lépe táhne. Za tolik péče o zcela zbytečné a okrajové umění dík. Primátora Romana Onderku evidentně nezajímá jen Kometa – do té se sice směřují peníze, organizaci samotnou ale zřejmě nikdo neovlivňuje.

Roman Onderka, volební kampaň 2010, foto http://blog.idnes.cz/

Roman Onderka (volební kampaň 2010) v dresu Komety Brno – hazardní společnost Kajot, sázková kancelář Tip Sport, stavební společnosti OHL ŽSStrabag, pod tím vším dole Brno, foto http://blog.idnes.cz/

Je to dobře, protože požadavky kladené na kulturní instituce by jí neudělaly dobře. Letmým nahlédnutím do soupisky jsem například zjistil, že mnozí hráči vůbec nejsou z Brna, dokonce ani ti nejdůležitější. Brankáři Martin Falter a Jiří Trvaj jsou z Ostravy a z Havířova, kapitán Radim Bičánek je z Uherského Hradiště a po většinu kariéry se navíc zakopal kdesi v Kanadě. Miroslav Holec, který hraje s číslem 11(!!!), je dokonce z Písku – stejně jako pomník Kometě, který dlouhou dobu hyzdil náměstí Svobody. Kometě jednoznačně chybí i větší žánrový a generační záběr, profesionální hokejisté ověnčení zahraničními úspěchy nejsou všechno. Je potřeba oslovit nadšené místní sportovce všech věkových skupin, jejichž hru pochopí i širší veřejnost. A pokud by současné vedení nevědělo, jak takové problémy řešit, povoláme trenéra z Ústí nad Labem a je to. Pokud má takový přístup fungovat v Domě umění, proč ne v hokeji.

Abych to tedy shrnul, protože teď se shrnuje. Do brněnské opery jsem přestal chodit, běžná představení jsou v zásadě nesnesitelná, festivalové a jinak mimořádné inscenace úroveň divadla nedělají, „žáci“ ředitelky Blahové teprve ne. Aspoň že měl zatím Jiří Zahrádka volnou ruku v dramaturgii festivalu Janáček Brno. Filharmonii ještě zvládám, i když občas s odřenýma ušima – ale díky za Expozici nové hudby. Dům umění pro mě bude asi dlouho nakyslé tabu. Věci, které pokládám v uplynulém roce za zdařilé, neměly většinou s oficiálními strukturami města (případně s Brnem vůbec) vlastně nic společného – myslím především festivaly Concentus Moraviae, New Opera Days OstravaBeyond Cage. Všechno jsou to ale jen mimořádná vybočení, k nimž jsem se musel prodrat množstvím suchopáru. Navíc v něm máme zasety samé průšvihy, a tak si nedělám ani tu hloupou naději, že horší už to být nemůže.

PF 2013, Boris Klepal

 

Laskavý Mendelssohn, odbytý Beethoven a Brahms

Když chcete hrát nesčetněkrát omleté skladby klasicko-romantického repertoáru, hleďte je hrát pořádně. To je můj zásadní vzkaz pro Christopha MülleraFilharmonii Brno po včerejším koncertu. Mendelssohnův houslový koncert dopadl ještě dobře, ale předehra k Fideliovi a Brahmsova druhá symfonie držely pohromadě jen stěží a jakkoliv se publikum nechalo oklamat efektními závěry, k nimž se Christoph Müller upínal, celek opravdu nestál za moc.

Yossif Ivanov, ilustrační foto, zdroj http://londonphilharmonic.wordpress.com

Yossif Ivanov, ilustrační foto, zdroj http://londonphilharmonic.wordpress.com

Celý článek »

 

Tupé hudební nože a dobrou chuť

Vůně připravovaného jídla se mísila se strachem, aby si kuchař neublížil. Zvuky místy dohnané až k nepříjemné barvě a intenzitě necitlivým snímáním. Sonic Catering Band se pohybuje na hranici performance a koncertu, bohužel při svém vystoupení akcentoval koncertní aspekt, přičemž fakticky je hudební zážitek spíš v pozadí. Mnohem víc působí vůně opékaných surovin a vůbec rituál ozvučeného vaření v reálném čase.

Sonic Catering Band, Místogalerie, foto Boris Klepal

Celý článek »

 

Zabil jsem Hrubína, pánové

Kdo čeká neokázalý přednes Romance pro křídlovku, jak slibuje anonce hrubínovského pořadu Luďka Munzara, nedočká se. Respektive dočká se asi desetiminutovky po třičtvrtěhodině veselých historek z divadelního zákulisí a jiných natáčení. Potom zase smršť historek a na závěr Černá denice. Poměr bych však předpokládal přesně opačný.

Luděk Munzar, foto z www.dkzdar.cz

Celý článek »

 

Klášterní noc a příliš mnoho atrakcí

Je bezvadné přitáhnout lidi k věcem, které by je jinak míjely. Pojďte se večer a v noci podívat do muzea ve žďárském zámku na koncert a výstavu barokního umění, do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na další koncert a nakonec do poutního kostela na Zelené hoře – nasvítíme jej a ještě bude jeden koncert. Především nádherná Santiniho stavba zasvěcená Janu Nepomuckému má atmosféru, která vás v kombinaci s jasnou nocí úplně pohltí: hvězdné nebe nade mnou a Boží zákon ve mně. Během večera několik výkladů z dějin umění a architektury, které poskytli Richard BieglVít Vlnas – opravdu informativních, sdělných a zaujatých zároveň. Navíc nadšený afekt v projevu Richarda Biegla souzněl s barokním předmětem jeho přednášky, kterým byla především práce architekta Jana Blažeje Santiniho.

Klášterní noc v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, Žďár nad Sázavou

Celý článek »

 

Posluchačská atrakce na jiný festival

Zefiro Torna jsou posluchačsky velmi atraktivní sdružení, ale svému monteverdiovskému názvu zůstávají dlužni skoro všechno. Orientace na starou hudbu je spíš záminkou pro všehochuť poskládanou ze všeho možného, skupině chybí něco, co by takovou směsku esteticky zastřešilo a sjednotilo.

Divadelní sál zámku v Telči před koncertem Zefiro Torna, foto Boris Klepal

Celý článek »