Rok 2012 byl v brněnském oficiálním umění rokem změn shora – hned tři příspěvkové instituce opustili jejich ředitelé. Zbyněk Matějů odešel z Filharmonie Brno, Daniel Dvořák z Národního divadla Brno, oba alespoň navenek z vlastního rozhodnutí. Matějů byl ředitel nevýrazný, sotva se dá říci, že ve Filharmonii zanechal nějakou stopu. Dvořák za sebou kromě několika vydařených premiér zanechal především sloní šlápoty a  rozvrácenou činohru i operu, jeho duch však – v osobě Evy Blahové – kráčí dál. Rostislav Koryčánek měl mimořádné výsledky a z Domu umění neodešel, ale brněnský magistrát se zachoval konzistentně jako zdegenerovaný správce kolonií a vyhodil ho sám – ve třech se to lépe táhne. Za tolik péče o zcela zbytečné a okrajové umění dík. Primátora Romana Onderku evidentně nezajímá jen Kometa – do té se sice směřují peníze, organizaci samotnou ale zřejmě nikdo neovlivňuje.

Je to dobře, protože požadavky kladené na kulturní instituce by jí neudělaly dobře. Letmým nahlédnutím do soupisky jsem například zjistil, že mnozí hráči vůbec nejsou z Brna, dokonce ani ti nejdůležitější. Brankáři Martin Falter a Jiří Trvaj jsou z Ostravy a z Havířova, kapitán Radim Bičánek je z Uherského Hradiště a po většinu kariéry se navíc zakopal kdesi v Kanadě. Miroslav Holec, který hraje s číslem 11(!!!), je dokonce z Písku – stejně jako pomník Kometě, který dlouhou dobu hyzdil náměstí Svobody. Kometě jednoznačně chybí i větší žánrový a generační záběr, profesionální hokejisté ověnčení zahraničními úspěchy nejsou všechno. Je potřeba oslovit nadšené místní sportovce všech věkových skupin, jejichž hru pochopí i širší veřejnost. A pokud by současné vedení nevědělo, jak takové problémy řešit, povoláme trenéra z Ústí nad Labem a je to. Pokud má takový přístup fungovat v Domě umění, proč ne v hokeji.

Abych to tedy shrnul, protože teď se shrnuje. Do brněnské opery jsem přestal chodit, běžná představení jsou v zásadě nesnesitelná, festivalové a jinak mimořádné inscenace úroveň divadla nedělají, „žáci“ ředitelky Blahové teprve ne. Aspoň že měl zatím Jiří Zahrádka volnou ruku v dramaturgii festivalu Janáček Brno. Filharmonii ještě zvládám, i když občas s odřenýma ušima – ale díky za Expozici nové hudby. Dům umění pro mě bude asi dlouho nakyslé tabu. Věci, které pokládám v uplynulém roce za zdařilé, neměly většinou s oficiálními strukturami města (případně s Brnem vůbec) vlastně nic společného – myslím především festivaly Concentus Moraviae, New Opera Days Ostrava a Beyond Cage. Všechno jsou to ale jen mimořádná vybočení, k nimž jsem se musel prodrat množstvím suchopáru. Navíc v něm máme zasety samé průšvihy, a tak si nedělám ani tu hloupou naději, že horší už to být nemůže.