Parádička, lahůdka, orosené Svijany, Plznička a ještě smajlík na konec – není těch roztomilostí nějak málo? K narozeninám bych si přál více příčetných spisovatelů reklamních textů, alespoň kolem propagace umění.
Kdo čeká neokázalý přednes Romance pro křídlovku, jak slibuje anonce hrubínovského pořadu Luďka Munzara, nedočká se. Respektive dočká se asi desetiminutovky po třičtvrtěhodině veselých historek z divadelního zákulisí a jiných natáčení. Potom zase smršť historek a na závěr Černá denice. Poměr bych však předpokládal přesně opačný.
Představení ohlášené jako premiéra bylo ve skutečnosti spíš zkouškou inscenace v pokročilém stadiu, což principálka a režisérka Pavla Dombrovská nijak nezastírala. I tak ale nabídlo řadu poutavých momentů a vzbudilo zvědavost, jaký bude výsledek.
Jana Machalická se v Lidových novinách nedávno alespoň na malém prostoru a s potřebným odstupem pokusila střízlivě zhodnotit situaci kolem ND Brno. S článkem v zásadě souhlasím, jen si dovoluji připojit několik poznámek zblízka.
Konec masopustu Josefa Topola v režii J. A. Pitínského se točí kolem holiče Smrťáka, jehož intriky nevzbuzují ani stopu veselí. Ve znárodněné holírně lazebníka socialistického se rozhoduje o životě a smrti.
Brněnský lunapark má koncept, kterému příliš nerozumím. „Prioritou akce je neotřelým způsobem představit pokud možno celému Brnu soubory brněnské nezávislé divadelní scény a zároveň propojit svět kavárenský se světem divadelním,“ říkají organizátoři na webu projektu (pozor, nejen infantilně vypadá, navíc vydává strašidelné zvuky).
Ředitel činohry ND Brno Zdenek Plachý rozeslal hromadný email, v jehož příloze se nacházejí dvě hodnocení hry Zaslíbení, kterou režíroval. Jejich autory jsou Jiří Suchý a Josef Daněk. Oba hru chválí, zatímco veškerá kritika ji různým způsobem strhala, jednu jste si mohli přečíst i v Zápisníku zmizelého. Chtěl bych jen upozornit na chybu, která se nedopatřením vloudila do krátkého životopisu v závěru článku Josefa Daňka. Chybí v něm totiž údaj, že je zaměstnancem činohry ND Brno. Hru chválí poctivě: kdo jiný než podřízený by měl svému šéfovi rozumět?
Velkolepý spektákl s rozměrem antické tragédie – to měla být hra Lenky Plaché a Marka Hladkého Zaslíbení v režii šéfa činohry Zdenka Plachého. Z megalomanského záměru zůstala jen roztříštěná směska obrázků ze života koryfejů naší vrcholné popkulturní scény. Vytvořit paralelu mezi násilným a frustrujícím koncem pokusu o nastolení „socialismu s lidskou tváří“ v roce 1968 a zbytečnou smrtí dvou talentovaných mladých lidí na začátku normalizace se nepodařilo.
Zápisník zmizelého, jehož autorem je Boris Klepal, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.
