Sdílej na Facebookufacebook

Sdílej na TwitteruTwitter

Odběr novinek

Všechno nejhorší v novém roce

Rok 2012 byl v brněnském oficiálním umění rokem změn shora – hned tři příspěvkové instituce opustili jejich ředitelé. Zbyněk Matějů odešel z Filharmonie Brno, Daniel Dvořák z Národního divadla Brno, oba alespoň navenek z vlastního rozhodnutí. Matějů byl ředitel nevýrazný, sotva se dá říci, že ve Filharmonii zanechal nějakou stopu. Dvořák za sebou kromě několika vydařených premiér zanechal především sloní šlápoty a  rozvrácenou činohru i operu, jeho duch však – v osobě Evy Blahové – kráčí dál. Rostislav Koryčánek měl mimořádné výsledky a z Domu umění neodešel, ale brněnský magistrát se zachoval konzistentně jako zdegenerovaný správce kolonií a vyhodil ho sám – ve třech se to lépe táhne. Za tolik péče o zcela zbytečné a okrajové umění dík. Primátora Romana Onderku evidentně nezajímá jen Kometa – do té se sice směřují peníze, organizaci samotnou ale zřejmě nikdo neovlivňuje.

Roman Onderka, volební kampaň 2010, foto http://blog.idnes.cz/

Roman Onderka (volební kampaň 2010) v dresu Komety Brno – hazardní společnost Kajot, sázková kancelář Tip Sport, stavební společnosti OHL ŽSStrabag, pod tím vším dole Brno, foto http://blog.idnes.cz/

Je to dobře, protože požadavky kladené na kulturní instituce by jí neudělaly dobře. Letmým nahlédnutím do soupisky jsem například zjistil, že mnozí hráči vůbec nejsou z Brna, dokonce ani ti nejdůležitější. Brankáři Martin Falter a Jiří Trvaj jsou z Ostravy a z Havířova, kapitán Radim Bičánek je z Uherského Hradiště a po většinu kariéry se navíc zakopal kdesi v Kanadě. Miroslav Holec, který hraje s číslem 11(!!!), je dokonce z Písku – stejně jako pomník Kometě, který dlouhou dobu hyzdil náměstí Svobody. Kometě jednoznačně chybí i větší žánrový a generační záběr, profesionální hokejisté ověnčení zahraničními úspěchy nejsou všechno. Je potřeba oslovit nadšené místní sportovce všech věkových skupin, jejichž hru pochopí i širší veřejnost. A pokud by současné vedení nevědělo, jak takové problémy řešit, povoláme trenéra z Ústí nad Labem a je to. Pokud má takový přístup fungovat v Domě umění, proč ne v hokeji.

Abych to tedy shrnul, protože teď se shrnuje. Do brněnské opery jsem přestal chodit, běžná představení jsou v zásadě nesnesitelná, festivalové a jinak mimořádné inscenace úroveň divadla nedělají, „žáci“ ředitelky Blahové teprve ne. Aspoň že měl zatím Jiří Zahrádka volnou ruku v dramaturgii festivalu Janáček Brno. Filharmonii ještě zvládám, i když občas s odřenýma ušima – ale díky za Expozici nové hudby. Dům umění pro mě bude asi dlouho nakyslé tabu. Věci, které pokládám v uplynulém roce za zdařilé, neměly většinou s oficiálními strukturami města (případně s Brnem vůbec) vlastně nic společného – myslím především festivaly Concentus Moraviae, New Opera Days OstravaBeyond Cage. Všechno jsou to ale jen mimořádná vybočení, k nimž jsem se musel prodrat množstvím suchopáru. Navíc v něm máme zasety samé průšvihy, a tak si nedělám ani tu hloupou naději, že horší už to být nemůže.

PF 2013, Boris Klepal

 

Daniel Dvořák odchází z ND Brno

Ředitel Národního divadla Brno Daniel Dvořák dal výpověď, uvedla to ČTK. Zanechává divadlo v rozklíženém stavu, s neschopnou ředitelkou opery a jeho nástupce bude vybírat současný magistrát v čele s Romanem Onderkou. To není dobrá zpráva, a dokonce ani nadějná, i když by to tak mohlo vypadat.

Daniel Dvořák, zdroj České noviny

 

Elektra: bez krve a patetických gest

Uvedení opery Elektra Richarda Strausse je v kontextu české operní dramaturgie událost zcela mimořádná. Janáčkovo divadlo se s touto výzvou vypořádalo na horní hranici svých možností.

Adriana Kohútková a Janice Baird, foto Jana Hallová

Celý článek »

 

O současném psaní (a budoucím nepsaní)

Příští operní sezóna v Brně bude mít možná jedno světové specifikum: nikdo o ní nebude vědět. Novináři si musí za vstupenky do brněnských příspěvkových organizací platit a pokud u toho zůstane, měli by o nich i přestat psát. Druhá věc ovšem je, jak se o opeře píše teď a k čemu je to vlastně dobré. K otázce mě definitivně přivedl rozhovor s ředitelkou operního souboru Evou Blahovou na serveru Opera Plus.

It is forbidden to watch and listen to opera there

Celý článek »

 

Kritika podle Vladimíra Čecha

Ve svém krajně negativním hodnocení (cca od času 10.45) brněnské inscenace Rusalky se Vladimír Čech shodl s většinou naší kritické obce. I když opominu, že můj kritický a argumenty podepřený názor je zcela jiný, přece jen musím upozornit na jednu zdánlivou maličkost, která je v jeho vstupu na stanici Vltava z 28. 2. 2012 obsažena. Vladimír Čech zde mluví o nevhodném potlesku, který měla mít podle jeho slov na svědomí „klaka Sulženkových fanoušků“. Pokud Vladimír Čech tvrdí, že zmíněný potlesk někdo záměrně zorganizoval, trvám na tom, aby to fakticky doložil. Do té doby ho pokládám nejen za omezence, ale i za lháře.

Vladimír Čech a jeho recenze Rusalky na stanici Vltava, 28. 2. 2012 v pořadu Mozaika. Jeho promluva začíná v čase 10.45, klaku zmiňuje v čase 17.00

 

Rusalka – poezie hudby a jeviště

Rusalka by z českého operního divadla nikdy neměla zmizet, v brněnské opeře se alespoň znovu objevila. Navíc ve strhujícím nastudování, důstojném velkého díla.

Ježibaba, Rusalka, Cizí kněžna

Celý článek »

 

Perikola jako papoušek se vším všudy

Perikola v Janáčkově divadle, věrna svému jménu, je pestrá jako papoušek. A stejně upovídaná, ruka dramaturga měla být k vlastnímu textu přece jen přísnější.

Jana Wallingerová, Ondřej Koplík, foto Jana Hallová

Celý článek »

 

Není prase jako Prase

Vladimír Morávek zařadil aktuálně na včerejší program Divadla Husa na provázku inscenaci textu Václava Havla Prase. Přispěl tím mimoděk a předpokládám, že zcela nechtěně, k ospravedlňování veřejné generálky operety Perikola v Janáčkově divadle. Ano, mezi úctou a kultem je zásadní rozdíl, nevkus zůstává jeden.

Janáčkovo divadlo, nástěnka, foto archiv

 

Smuteční Perikola v ND Brno

ND Brno včera uvedlo veřejnou generálku operety Perikola navzdory státnímu smutku k uctění zesnulého prezidenta Václava Havla. Veškerému dobytku, který to dopustil, ze srdce přeji, aby se ubavil k smrti společně se smutečně naladěným publikem, které zaplnilo divadlo.

Perikola, upravená, foto Jana Hallová

 

Papageno si hraje na operu

Kouzelná flétna bez lidového filosofování se proměnila ve veselou pohádku pro malé děti, ale ani dospělí se v žádném případě nenudí. Tak nějak by mělo vypadat představení, které vzbudí zájem o operu bez násilného poučování a hloupých, povrchních aktualizací.

Tamino, Pamina, foto Jana Hallová

Tamino, Pamina, foto Jana Hallová

Celý článek »