Orfeus přichází na jeviště před oponu a přijímá potlesk zároveň s dirigentem, z lóže k němu doletí několik květin – psychologizující drama pěvecké hvězdy může začít. Pěkná inscenace klade důraz především na scénografii, hudební nastudování působí odlehčeným, místy až hravým dojmem.
Lyrické drama na pomezí světa snů a skutečnosti postavené na hudebním nastudování, scénická strohost hraničící s koncertním uvedením, to je ve stručnosti nová inscenace Pellea a Melisandy v pražském Národním divadle.
Pražské uvedení Gloriany Benjamina Brittena hodnotím velmi kladně především jako dramaturgický počin i test vyspělosti publika v jednom. Velmi potěšitelné bylo i hudební nastudování Zbyňka Müllera.
Konec masopustu Josefa Topola v režii J. A. Pitínského se točí kolem holiče Smrťáka, jehož intriky nevzbuzují ani stopu veselí. Ve znárodněné holírně lazebníka socialistického se rozhoduje o životě a smrti.
Zápisník zmizelého, jehož autorem je Boris Klepal, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.
