Některé postavy opery Josefa Myslivečka Olimpiade sice přicházejí z Kréty, ale vztahy a city jsou tím pravým labyrintem, jímž je potřeba se prodrat, aby zvítězila povinnost a rozum. Inscenace, kterou uvedlo Stavovské divadlo, provádí publikum bludištěm starých mýtů i hudby bezpečně a s jistotou.
Hudba, Poezie, Malířství, Architektura, Nesvornost, Mír a Válečník jsou hrdiny alegorické opery Les Arts Florissants (Vzkvétající uměny), kterou Marc-Antoine Charpentier označil jako hudební idylu. Orchestr L’Académie Baroque Européenne d’Ambronay řídí Christophe Rousset.
Letošní rok zakončený trojkou je plný kulatých světových výročí. Snad proto, abychom si naše české čtyřky mohli užít bez vyrušování zvenku. Je tu Verdi, Ligeti, Górecki, Lutosławski, Britten, ale v německy mluvících zemích je to jednoznačně rok Richarda Wagnera (1813–1883). Vídeňská státní opera vyzvala své příznivce na Facebooku, aby označili velkého novoromantika jedním slovem.
V roce 1607 byla v Mantově poprvé uvedena epochální hudební báje L’Orfeo mistra manýrismu Claudia Monteverdiho. Není to žádné kulaté výročí, takže se budeme muset spokojit s tím, že to bylo 24. února. Význam, a především krása prvního vrcholu žánru, kterému se později začalo říkat opera, to snad vyrovná.
Orfeus přichází na jeviště před oponu a přijímá potlesk zároveň s dirigentem, z lóže k němu doletí několik květin – psychologizující drama pěvecké hvězdy může začít. Pěkná inscenace klade důraz především na scénografii, hudební nastudování působí odlehčeným, místy až hravým dojmem.
Velkým myšlenkám, činům ani osobnostem se u nás nedaří. To je asi zásadní poučení, které mi zůstává z nové loutkové opery Miloše Štědroně podle textu Huberta Krejčího. Je lhostejné, zda je to vampýrismus, ateistické hřbitovy, Palacký nebo Drákula. I policie si zcela v tomto duchu dává pozor především na intelektuály a prostému lidu je všechno u zadku, Kašpárek mu v tomto směru jistě mluví z duše. Pojďme se ale aspoň krátce podívat do partitury, která bude dnes večer uvedena v brněnském Kabinetu múz.
Světová premiéra opery Válka s mloky Vladimíra Franze byla vzhledem k autorově prezidentské kandidatuře medializovaná více, než je u nás zvykem. Partitura čekala sedm let na jevištní oživení, které se konalo v předvečer prvního kola voleb a skladatel nebyl přítomen, účastnil se televizní debaty. Dostat dnes na jeviště současnou velkou operu je výjimečná událost a to, že nemohl být na premiéře, Vladimíru Franzovi ani v nejmenším nezávidím. Pojďme se ale podívat na dílo samotné nebo spíš na to, jak jsem ho viděl já.
Straussova a Hofmannsthalova Ariadna na Naxu je vlastně opera o opeře. Všemožné aspekty vzniku i realizace uměleckého díla líčí s mozartovsky kousavou hravostí, hudba je to okouzlující svojí rafinovaností – prostota evokovaná skromným obsazením orchestru je klamná. Richard Strauss po grandiózním Rosenkavalierovi zkomponoval brilantní hříčku s komorním orchestrem, jejíž mnohoznačnost a pestrost je dnešku velmi blízká.
Opera The Tempest (Bouře) Thomase Adèse není úplná novinka, poprvé byla uvedena v roce 2004 v Covent Garden a v USA v roce 2006 v Santa Fe. V roce 2007 se do Covent Garden vrátila pro velký úspěch – tak velký, že ji letos uvedla i Metropolitní opera a operní New York je z nové produkce na nohou. Po nadšeně přijatém představení ale visela ve vzduchu otázka, která se mi zdá důležitější než opera samotná: co je to vlastně současná hudba?
Provedení opery Many Many Women Petra Kotíka naštěstí nesmetl hurikán Sandy, alespoň ne úplně. Bez komplikací se ale uvedení neobešlo, festival musí čelit mnohým nečekaným překážkám. Původně mělo být dílo provedeno v celé délce (přes pět hodin) v Paula Cooper Gallery. Ta je ale stále bez proudu, takže musel být večer přesunut ve zkrácené podobě do The Invisible Dog Art Center. Po stránce prostředí samotného se nestalo nic, horší to bylo s dostupností – metro mezi Manhattanem a Brooklynem stále nejezdilo. Musím ale podtrhnout, že na kvalitě provedení samotného ani na atmosféře celkově nebyla znát žádná nervozita, jednalo se o krásný hudební večer.
Zápisník zmizelého, jehož autorem je Boris Klepal, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.
