Některé postavy opery Josefa Myslivečka Olimpiade sice přicházejí z Kréty, ale vztahy a city jsou tím pravým labyrintem, jímž je potřeba se prodrat, aby zvítězila povinnost a rozum. Inscenace, kterou uvedlo Stavovské divadlo, provádí publikum bludištěm starých mýtů i hudby bezpečně a s jistotou.
Včerejší koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby byl bezpochyby velký zážitek. Když ale pominu emocionální stránku věci, je tu ještě pořád hodně práce, jestli má naše hudební současnost být konkurenceschopná v širším měřítku. Nejde samozřejmě o obchod, ale o to, aby si ani zkušený posluchač neříkal, že si raději pustí nahrávku nebo si to pojede poslechnout jinam. Pavel Šnajdr a Brno Contemporary Orchestra odvedli hodně dobré práce, zpěvačky svoje náročné party zvládly tak, že se nemají za co stydět. Publikum bylo nadšené, ale zaslechl jsem i něco jako „na Brno dobrý“. Jde o to, aby z této trapné fráze zůstalo jen to poslední slovo. Více očekávejte na Brno – město hudby zároveň se zhodnocením posledního koncertu festivalu. Ten bude tuto neděli 7. dubna na Petrově.
Orfeus přichází na jeviště před oponu a přijímá potlesk zároveň s dirigentem, z lóže k němu doletí několik květin – psychologizující drama pěvecké hvězdy může začít. Pěkná inscenace klade důraz především na scénografii, hudební nastudování působí odlehčeným, místy až hravým dojmem.
Světová premiéra opery Válka s mloky Vladimíra Franze byla vzhledem k autorově prezidentské kandidatuře medializovaná více, než je u nás zvykem. Partitura čekala sedm let na jevištní oživení, které se konalo v předvečer prvního kola voleb a skladatel nebyl přítomen, účastnil se televizní debaty. Dostat dnes na jeviště současnou velkou operu je výjimečná událost a to, že nemohl být na premiéře, Vladimíru Franzovi ani v nejmenším nezávidím. Pojďme se ale podívat na dílo samotné nebo spíš na to, jak jsem ho viděl já.
Scénický rituál je pojem, který si příznivci hudebně-dramatických děl spojí nejspíš s Wagnerovým Parsifalem. Ve spojení s divadelním ztvárněním Polní mše Bohuslava Martinů a kantáty Tolik všeho Jiřího Miroslava Procházky se ale podle mého názoru přece jen jednalo o vyvolávání příliš velkých očekávání. Ne že by se na scéně nebo v hudbě dělo něco vysloveně špatného, ale že bych skrze účast na tomto dění prohlédl skrze mlhu k dosud skrytému poznání, to také nemohu říci. K hudebnímu provedení se pod taktovkou Tomáše Krejčího sešla tělesa, která ještě nejsou příliš etablovaná – mužský pěvecký sbor Láska opravdivá a Slovanský komorní orchestr. Scénické ztvárnění vytvořil režisér Tomáš Pilař s taneční skupinou Filigrán.
Závěrečný koncert festivalu Beyond Cage byl věnován Elliottu Carterovi, který o dva dny dříve zemřel. Bylo mu 103 let, festival končil podle původního plánu Cageovou skladbou 103 – ale náhoda tu byla na místě víc než kdekoliv jinde.
Nová díla skladatelů na vzestupu byla provedena v sídle S.E.M. Ensemble ve Willow Place ve velmi komorním prostředí. Na návštěvě se určitě podepsal blížící se hurikán, respektive nefunkční metro. Lidí sice vzhledem k okolnostem přišlo nad očekávání, ale přece jen se většinou jednalo spíš o uzavřenou společnost provázanou osobními vztahy. To sice není na večerech mladých skladatelů nic zvláštního ani za příznivějších okolností, jen se člověk určitě nesmí nechat zmást reakcemi publika, v němž sedí autoři, interpreti i jejich známí a podporují se vzájemně. Je to pochopitelné, milé, ale je třeba to mít na paměti.
Potká Schubert u baru Sinatru… to není začátek vtipu, ale estetické východisko pro cyklus písní Out Cold, který měl světovou premiéru v Brooklyn Academy of Music. Autorem je Phil Kline, skvěle jej provedl Theo Bleckmann s American Contemporary Music Ensemble.
Lyrické drama na pomezí světa snů a skutečnosti postavené na hudebním nastudování, scénická strohost hraničící s koncertním uvedením, to je ve stručnosti nová inscenace Pellea a Melisandy v pražském Národním divadle.
První uvedení klavírního koncertu Aleše Březiny Falling Leaves obklopené Rossinim a Beethovenem otevřelo třetí ročník festivalu Musica Holešov. Koncert vlastně neměl zásadní chybu, Karel Košárek, dirigent Gaetano d’Espinosa i Pražská komorní filharmonie odvedli vynikající výkony.
Zápisník zmizelého, jehož autorem je Boris Klepal, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.
