Pro dnešní matiné jsem vybral klasiku nejklasičtější, Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur Ludwiga van Beethovena zvaný též Císařský. Hraje Dánský národní symfonický orchestr, diriguje Jan Krenz, na klavír hraje Arturo Benedetti Michelangeli – jestli ne císař, tak král klavíru určitě.
Charpentier: Les Arts Florissants
Hudba, Poezie, Malířství, Architektura, Nesvornost, Mír a Válečník jsou hrdiny alegorické opery Les Arts Florissants (Vzkvétající uměny), kterou Marc-Antoine Charpentier označil jako hudební idylu. Orchestr L’Académie Baroque Européenne d’Ambronay řídí Christophe Rousset.
King Crimson živě z Frejus
Pro dnešní matiné jsem vybral koncert King Crimson z roku 1982. King Crimson osmdesátých let byli snad nejlepší comeback v dějinách populární hudby, jeden z mála, který měl skutečně smysl. Elektronický gamelan hrají Robert Fripp, Adrian Belew, Tony Levin a Bill Bruford.
Boží hod s Magdalenou Koženou
Božíhodovým matiné nás bude provázet Magdalena Kožená. Na úvod si v jejím podání vyslechneme kantátu Georga Fridricha Händela O numi eterni (Ó věční bohové), druhou část tvoří Biblické písně Antonína Dvořáka.
Francis Poulenc: Stabat Mater
Blíží se Velikonoce, dnes je Květná neděle, vstupujeme do Pašijivého týdne. K tomu se víže i téma dnešního matiné, na programu je Stabat Mater Francise Poulenca. Třeba potěší i ty, jimž libovolná Stabat Mater chybí v úvodu letošního ročníku Velikonočního ferstivalu duchovní hudby. Provedení v Neubaukirche ve Würzburgu řídí Matthias Beckert.
Labutí písně a andělské zvuky
Ve čtvrtek hráli v Brně Swans, koncert byl fantastický. My se k nim teď nebudeme vracet přímo, ale labuť se dnešním matiné přece jen proletí.
Claudio Monteverdi: Orfeus
V roce 1607 byla v Mantově poprvé uvedena epochální hudební báje L’Orfeo mistra manýrismu Claudia Monteverdiho. Není to žádné kulaté výročí, takže se budeme muset spokojit s tím, že to bylo 24. února. Význam, a především krása prvního vrcholu žánru, kterému se později začalo říkat opera, to snad vyrovná.
Smrt gesamtkunstwerku v Benátkách
Před 130 lety zemřel v Benátkách Richard Wagner, před smrtí mluvil o podstatě rusalek toužících po duši. A přehrál ještě nářek dcer Rýna ze závěru Rýnského zlata: Důvěrné a stálé se ukrývá v hloubce, lživá a zbabělá je radost nahoře. Zemřel ve městě, kde vznikla podstatná část Tristana a Isoldy, pohřben byl na zahradě své vily Wahnfried v Bayreuthu o pět dní později, hrála smuteční hudba ze Soumraku bohů.
Zorn, Ribot a tak dále
V dnešním matiné se pro změnu podíváme ne současný jazz, konkrétně na festival Jazz in Marciac. A ještě konkrétněji na vystoupení Johna Zorna (saxofon, odborný dohled) s přinejmenším pozoruhodnými kolegy: Marc Ribot (kytara), Jamie Saft (klavír, varhany), Trevor Dunn (baskytara), Kenny Wollesen (vibrafon), Joey Baron (bicí), Cyro Baptista (perkuse).
Dmitrij D. Šostakovič: Symfonie č. 5
Šostakovičova Symfonie č. 5 d moll (1937) by mohla být považována za heroické a k posluchači vstřícné dílo, kdyby nebylo tragických okolností vzniku. Skladatel ji psal poté, co Stalin odmítl jeho operu Lady Macbeth Mcenského újezdu, v Pravdě vyšel útočný článek Chaos místo hudby a dá se říci, že Šostakovičovi šlo ve stalinském Rusku o život. Jeho příklon ke klasické srozumitelnosti byl tedy vynucený tvrdým nátlakem zvenčí. Obsazení na záznamu z roku 1983 je stejné jako při světové premiéře: Leningradskou filharmonii řídí Jevgenij Mravinskij.
